Jak se starat o Aloe

V tomto příspěvku bych se ráda podívala na základní pravidla a doporučení týkající se péče o aloe. Předem chci upozornit, že nejsem odborník a sukulentům se věnuji jen pro zábavu a osobní potěšení. Každopádně jsem zjistila, že mě práce s rostlinami velice baví a zároveň má i relaxační účinky. Ale dost o mě a vrhneme se na to!

Toto je má aloe

SUBSTRÁT

Tady platí stejné pravidlo, jako pro všechny mé sukulenty. Vždy používám substrát pro kaktusy a sukulenty, do kterého přimíchávám i trochu perlitu. Perlit pomáhá provzdušnit a odlehčit substrát a také pak máte větší jistotu, že váš substrát nebude zadržovat příliš mnoho vlhkosti. Přibližně na jeden truhlík o průměru 15 cm přidám půl hrnku o objemu 250 ml perlitu. Tuto směs dobře promíchám a nasypu do květináče.

Takto by měl vypadat výsledný mix.

Také jsem zvyklá dávat kamínky na vrch substrátu, aby bylo snažší udržet rostlinu ve vzpřímené poloze. Zároveň kamínky pomáhají lépe odrážet světlo, což je velmi užitečné v zimním období, kdy je světla přeci jen pomálu a také simulují přirozené prostředí, ve kterém rostlina žije. V případech, kdy nemám po ruce kamínky používám keramzit, který je vidět i na fotkách. V letních měsících, kdy dáváte rostlinu ven, nejsou kamínky tolik potřeba a keramzit postačí.

Momentálně zde mám keramzit :)

HNOJENÍ

Aloe obecně nepotřebují nijak zvlášť náročnou péči a většinou čím méně se o ně staráte, tím více se jim daří. Z toho důvodu hnojím jen dvakrát ročně, a to ke konci dubna a na přelomu července a srpna. Zatím se mi to osvědčilo a i mi to tak bylo doporučeno od lidí, kteří aloe pěstují léta. Každopádně samozřejmě záleží i na druhu vaší aloe. Pokud vám v květinářství řekli, abyste ji hnojili častěji, tak se toho nebojte. Jenom bych doporučila dávat nižší dávku hnojiva než je napsáno v návodu. Já používám hnojivo na kaktusy a sukulenty a jsem s ním spokojená.

SVĚTLO

Aloe je rostlina, která typicky žije v místech, kde je sucho, málo srážek, silné slunce a je obklopena písčitou půdou plnou kamínků, které světlo ještě více odráží. To znamená, že má ráda světlo a je na něj zvyklá. Pokud ji pěstujete celý rok uvnitř, je důležité umístit ji do co nejsvětlejšího okna, které najdete. Ale musíte si dát pozor aby se listy nedotýkala skla. V létě by se totiž mohla spálit, a v zimě by jí mohl popálit mráz.

V případě, že ji na léto dáváte ven, tak jako já, je vhodné zvolit místo, které má dostatek světla, ale zároveň je rostlina chráněná před přímým odpoledním sluncem. To by mohlo rostlinu spálit, zvláště pokud není ještě úplně zvyklá. Také je dobré ji umístit tak, aby byla za větrem a chráněná před deštěm, v případě náhlé změny počasí.

ZÁLIVKA

Tento bod je naprosto kritický a valná většina lidí aloe zabije jen proto, že ji přelije. Věřte mi, že to chápu, také se mi to málem povedlo. (Ale o tom je článek Můj život s Aloe)

V zimě aloe zaléváme jen naprosto minimálně a před tím se ujistíme, že je substrát naprosto suchý. Suchým myslím nejen vrchní vrstvu substrátu, ale i spodek. V létě si můžeme té vody dovolit o trochu více. Každopádně zde pořád platí pravidlo: zalévat jen po vyschnutí substrátu. Na to se velice hodí přístroj zvaný: Měřič vlhkosti půdy. Stačí ho pouze zastrčit do půdy a poté se Vám na stupnici zobrazí, zda je půda vlhká, suchá nebo něco mezi tím. Já vždy čekám až do chvíle, kdy se ručička pohybuje mezi jedničkou a dvojkou, pak teprv zalévám.

Co se týče samotného procesu zalévání, je nutné truhlík opravdu prolít. To znamená že si napustíte plný kropáč dešťové vody (ideálně), truhlík umístíte do vany, nebo na jiné místo, kde může voda svobodně odtékat, a několikrát truhlík prolijete vodou. Poté necháte vodu odtéci a rostlinu můžete umístit zpět na své místo.

Toto pravidlo platí pouze pro aloe, které jsou pěstovány v květináči/truhlíku, který má na dně otvor. Pokud máte nádobu bez otvoru musíte nelít jen opravdu malé množství. Pokud by se Vám povedlo nalít trochu více, je dobré ihned po zalití nádobu obrátit vzhůru nohama (ano já vím, že nemá nohy :D) a nechat přebytečnou vodu vytéci.

KVĚTINÁČ

Osobně se přikláním k terakotovým truhlíkům s otvorem naspodu. Nejenom že je s nimi péče o kaktusy a sukulenty mnohem jednodušší, ale zároveň si je můžete i sami nabarvit, ozdobit a mít tak naprostou jedinečný doplněk k vaší rostlině. Terakotové truhlíky dobře propouští vláhu, tím je zde menší pravděpodobnost vzniku plísní a jiných hub, které mohou Vaši aloe ohrozit. Navíc umožňují lepší cirkulaci vzduchu (což také omezuje vznik plísní atd.) a díky své váze je pro aloe mnohem obtížnější jej převážit. Aloe totiž mají veškerou svou váhu ukrytou ve svých listech a tento fakt ve spojení s tím, že mají i vcelku skromný kořenový systém, většinou způsobuje pády aloí a jejich následné polehávání na podlaze či parapetu čekajíc na někoho, kdo si jich všimne a zase je postaví na nohy (zase ty nohy :D)

Tento styl květináčků naprosto zbožňuji