Můj život s Aloe

Už tomu bude zhruba 16 měsíců od chvíle, kdy jsem si koupila svou první Aloe. Jednoho dne jsem šla kolem květinové sekce v Globusu a najednou jsem ji uviděla. Paní prodavačka mi řekla, že je to zhruba dva a půl roku stará aloe vera.

Nerada bych, abyste si mysleli, že v Globusu běžně nakupuji své květinové miláčky. Každopádně zrovna aloe jsem už velmi dlouho chtěla a nikde jsem ji nemohla najít.

Nemám nic proti kupování rostlin přes internet, ačkoli jsou zde druhy u kterých se chci nejdřív na vlastní oči přesvědčit, že se jedná skutečně o rostlinu, kterou chci.

Nevím jestli se Vám také někdy stalo, že jste na internetu našli přesně ten druh rosliny, po kterém už dlouho toužíte, poté jste si ho objednali a až doma jste zjistili, že se jedná o úplně jinou rostlinu. To samé se děje i u většiny inzercí na kaktusy a sukulenty. Pokaždé když jsem hledala někoho, kdo by měl navíc jednu sazeničku Aloe Vera, tak se mi objevili desítky nabídek, které sice byly pojmenované jako Aloe Vera, avšak o Aloe Vera se rozhodně nejednalo. Netvrdím, že to nebyla Aloe, jen to byl jiný druh než Aloe Vera.

Tehdy jsem si tedy přinesla svou Aloe domů. Trvalo mi zhruba 3 týdny než jsem jí našla vhodné místo, kde by se jí dostávalo dostatečné množství světla. Poté jsem se ji také rozhodla přesadit do terakotového květináče. Zprvu jsem si nebyla jistá, jestli jsem ji neměla přesadit ihned poté, co jsem ji koupila. Nakonec jsem se rozhodla, že lepší bude počkat až si zvykne na nové světelné podmínky a všeobecně na svůj nový domov. Nechtěla jsem ji stresovat i tím, že ji rovnou přesadím.

Když jsem ji koupila byl teprve únor, takže jsem si nebyla moc jistá, jak s ní zacházet, jak často zalívat atd. Někde jsem se dočetla, že by se aloe neměli zalívat přes zimu vůbec, ale vzhledem k tomu, že jsem ji měla u okna, kde je i topení, tak mi tato možnost přišla lehce nesmyslná. Myslím, že jsem ji zalévala přibližně každé čtyři týdny až do května. Poté jsem si všimla narůstajících nároků na vodu a také jsem spatřila první známky růstu. S příchodem teplejších dnů, které se objevili na začátku června, jsem se rozhodla, že svou aloe budu přes den nechávat slunit venku a na noc ji budu nosit dovnitř.

V tomto období jsem musela hlídat i počasí. Bohužel žiji v Jižních Čechách, kde je hodně srážek, což bohužel sukulentům moc neprospívá. Pokaždé, když mělo pršet, jsem ji musela dát pod přístřešek, aby mi úplně nezmokla. Přeci jen u sukulentů platí pravidlo: "Méně je občas více." A co se zalévání týče, platí toto pravidlo dvojnásob. To jsem ostatně zjistila s příchodem zimy na vlastní kůži.

Když skončilo léto bylo nutné aloe i jiné sukulenty přestěhovat zpět dovnitř. Snažila jsem se pro ně najít to nejsvětlejší místo, aby měli i přes zimu dostatek sluníčka. Bohužel i přes všechny mé snahy to asi nebylo dost. Zhruba okolo Vánoc jsem si všimla, že je moje aloe světlejší a její listy povadlejší. Nechápala jsem proč, zalévala jsem ji jen jednou za měsíc a měla jsem ji u východně orientovaného okna.

Měla jsem velmi špatné tušení, přesto jsem se rozhodla, že udělám vše proto, abych ji zachránila. Koupila jsem si zcela nový substrát na kaktusy a dala jsem ho na 20 minut sterilovat do trouby. Poté, když už substrát vychladl, jsem si jej připravila, vzala si nový truhlík a připravila se na přesazování. Truhlík s mou aloe jsem položila na bok, aby se mi lépe vyndavala. A v tu chvíli jsem zjistila, že je už pozdě. Všechny kořeny byly shnilé, dokonce se to rozšířilo i na spodní listy a kus stonku.

Zkusila jsem otrhat shnilé listy a uříznout i napadenou část stonku. Vrchní část aloe jsem nechala týden na parapetu, aby se mohla řezná rána zacelit a zahojit. Když byla rána zacelená zkusila jsem aloe znovu zasadit a až do konce zimy jsem ji nezalévala.

S příchodem tohoto léta jsem se rozhodla, že se podívám jak se mé aloi daří. K mému překvapení byla stále naživu a když jsem ji vyndala truhlíku, měla i několik kořenů. Moje aloe přežila! V tu chvíli jsem byla asi nejšťastnější člověk na světě. Od té doby se snažím o svou aloe pečovat jen střídmě a nepřehánět to.

Tak tahle nyní vypadá moje aloe

Také bych neměla opomenout i další radostnou událost, která se mi na jaře tohoto roku přihodila. Přibližně v polovině března za mnou přišla kamarádka s tím, že se její teta stěhuje do nového bytu a nemůže si tam s sebou vzít všechny své rostliny. No, a ti bystřejší už v tuto chvíli asi tuší, co se přihodilo. Samozřejmě měla i aloe! Takže jsem skončila se dvěma exempláři, které se v tuto chvíli letní venku a užívají si sluníčka.

Další do sbírky

To je pro dnešek vše. Jinak plánuji udělat celo sérii ve které popíšu, jak jsem přišla ke svým rostlinkám a zhruba po roce bych vždy aktualizovala jejich stav.

Přeji hezký zbytek dne a užívejte si léto.